256/365 II. - Výlet

Dneska jsem měla fakt nabitý den. Vstávala jsem v půl 6., protože jsem na 8. měla být u zubařky. Měla mi přeleštit plomby, co mi dělala asi před měsícem. Došla jsem tam něco po půl 8. a v čekárně 3 lidi a někdo v ordinaci. Tak jsem se docela vyděsila, že nestihnu zase dojet domů pro dárky a pak na nádraží, že mi ujede vlak. Když vyšla sestřička, tak 2 pacienti hlásili, že mají nějaké potíže, takže nebyli objednaní. Sestřička jim řekla, že si musejí počkat, že já jsem před nima. Tak jsem si oddychla. I když tedy trochu předčasně, protože ten zbývající pán, co byl přede mnou to měl nějaké komplikovanější, takže já jsem se na řadu dostala až po půl 9. Naštěstí jsem byla za pár minut hotová a mohla jsem jít. Takže honem na tramvaj a domů. Doma jsem si pobrala tašky s dárkama a utíkala do pekárny pro něco na zub. Když jsem vyšla z pekárny, tak jsem viděla, že mi jede tramvaj. Takže jsem musela s těma taškama utíkat. No asi na mě musel být tedy pohled... :-))) Ale stihla jsem to. Jenže jako naschvál jsme stáli snad na každých světlech, že jsem začla trochu panikařit, že to nakonec ještě nestihnu. Ten vlak odjíždí až z posledního nástupiště, takže abych nemusela běžet ještě na nádraží... No nakonec nemusela. Ještě jsem měla 10 minut času, než přistavili vlak. Ale zase jsem na nástupišti neviděla Martinu s Pípou. Tak jsem si dala tašky do kupé a koukala z okna. S Martinou jsem se ještě neviděla, tak jsem ani nevěděla, jak vypadá. Ale věděla jsem, jakou bude mít kabelku :-))) Ještě, že ty Belletčiny střihy jsou takový jedinečný :-DDD  Takže když se objevila mladá paní  s kloučkem a s kabelkou z echina, tak jsem začla mávat. Měla jsem jistotu, že to je určitě Martina :-))) Byla :-))) Cesta utekla rychle a na nádraží v Roudnici jsme se seznámily s Mysterkou, která přijela z velké dálky s maminkou a dětma. A tím samým rychlíkem, co my, do kterého přistoupily v Praze. Poznávací znamení - kabelky a hračky podle Mariny :-)))  U Ivanky jsme se pak sešly ještě s Kačkou Ledíkem, Janusou, Painkou, Taemkou, Janičkou, Luzi a už ani nevím, s kým. No prostě nás tam bylo docela hodně :-)))  Jsem moc ráda, že jsem je všechny osobně poznala. Všechno jsou to skvělé ženské :-)))

U Ivanky na mě už čekala hromádka nařezaných láteček a ještě dvě jsem si tam vybrala navíc. Tak doufám, že z nich taky něco pěkného ušiju. Zatím jsem si je dala na hromádku k ostatním pokladům z Belletfabrics.

A taky jsem dostala dárečky :-))) Od Painky šité srdíčko s keramickým sluníčkem a od Taemky keramickou hvězdičku :-)) Ještě jednou děkuju :-)

S Jarkem jsem se domluvila, že cestou domů se stavím v Mekáči a koupím dětem happy meal. Mají ho jen občas, takže když jim Jára řekl, že máma přiveze překvapení, tak prý hned vykřikovaly, že bude mekáč. Jak jsem se objevila mezi dveřma, tak se Honzík s Bětkou hned přihrnuli a "mamíííí, máš mekáče????". Tak říkám, že nemám, že já jsem to překvapení, že jsem přijela domů. Honza udělal otrávený obličej a "hmmm, tak to jsi přivezla jen ty tvoje látky..." a Bětka si začla utírat slzičky. Tak jsem jí podala tašku a ona hned radostně vykřikovala "Honzíííí, máme mekáče!!!!". To jsem tedy dopadla - mají radši hranolky jak mámu... ;-)))) :-DDDDD 

A protože jsme se doma domluvili, že Járovi popřejeme k narozeninám už zítra, tak jsem se ještě vrhla na výrobu bramborového salátu a nepečeného dortu. V té malé misce je salát pro děti, kde není vajíčko a majonéza kvůli Honzíkovi. Tak snad jim bude chutnat.

Sice jsem si plánovala, že si ještě sednu k háčkování, ale už jsem byla tak utahaná, že jsem šla spát.

K.